TATRA 147 DC5 | 1:43 | AVD

Tatra 147 DC5 představuje jeden z nejpozoruhodnějších a nejméně obvyklých sklápěčů, které kdy nesly okřídlené kopřivnické kolo – stroj, jehož krátká a bouřlivá výrobní éra zanechala stopu na stavbách přehrad, v kamenolomech i v dálných zemích čtyř kontinentů.

Vůz vznikl zkrácením osvědčeného šasi legendární Tatry 111 R – rozvor mezi první a druhou nápravou byl zmenšen z původních 4 175 mm na 2 900 mm, čímž vznikl podvozek Tatra 147 s výrazně lepším rozložením zatížení při sklápění a mimořádnou obratností v omezeném prostoru lomu či staveniště. Pohonná jednotka přitom zůstala beze změny: vzduchem chlazený vidlicový dvanáctiválec T111A o objemu 14 825 cm³ s výkonem 132 kW při 1 500 otáčkách za minutu a čtyřstupňová mechanická převodovka s dvoustupňovou redukcí zajišťovaly tomuto kolosovi o celkové hmotnosti 18 300 kg dostatek síly i pro nejtěžší terénní podmínky. Ocelová hydraulicky sklápěná korba o objemu 5 m³ s charakteristickým ochranným štítem nad kabinou řidiče – který byl nutný z důvodu jednostranného sklápění dozadu bez zadního čela – umožňovala vyklopení plného nákladu za pouhých 8 až 15 sekund a nosnost 10 tun.

Prototyp byl poprvé představen veřejnosti v roce 1956 na II. výstavě československého strojírenství v Brně, načež byla výrobní dokumentace předána do národního podniku Podpolianske strojárne Detva na Slovensku, kde v letech 1957 až 1961 vzniklo celkem 1 024 kusů obou variant – původní DC-5 a inovovaného DC-5A s odlišně žebrovanou korbou. Vozy sloužily při výstavbě vodních nádrží Lipno a Orlík, v kamenolomech i povrchových dolech, přičemž export směřoval do Sovětského svazu, Afghánistánu, Francie, Španělska, Indie, na Kubu a do dalších více než dvanácti zemí – pozoruhodný úspěch stroje, jehož celá výrobní série nepřekročila čtyři roky a tisíc kusů.